Kronika a události
Fotoknihy v kategorii: Kronika a události
Po letech nalezené vzpomínky mého dědečka. Narodil se v roce 1900. Když začala 1. světová válka, měl za sebou jen základní školu na venkově, do které chodil ještě "za císaře pána". Během války už příležitost k dalšímu studiu nebyla, a tak všechno, co se později v životě naučil a dokázal, byl výsledek jeho touhy po dalším poznávání, odhodlání něco dokázat, ohromné píle a houževnatosti.
Fotokniha, která je dárkem ke 30. narozeninám dcery, zobrazuje všechny její narozeninové oslavy od 1. až do 29. roku jejího života. Současně jde o jakousi rodinnou kroniku 30 lety života v letech šťastných i méně šťastných, v letech prožitých doma i daleko od rodiny (Kanada, USA). Fotky prvních 15 let (před digitální érou) musely být amatérsky převáděny do digitální podoby a i když jejich technická kvalita velmi pokulhává, vložili jsme do nich veškerou naši lásku. (už se těšíme, až budeme za 20 let dělat pokračování k dceřiným 50. narozeninám ;-)
Možná si říkáte, co je to za podivný název. Když jsem před lety přišel o moji manželku, zhroutil se mi svět a nechtělo se mi žít. Nevědomky mě z nejhoršího dostaly moje děti a po nějaké době jedna úžasná žena, se kterou jsem se seznámil. A o ní je tato kniha (první ze dvou), která má být průřezem řady různých okamžiků a akcí, které jsme spolu zažili. Jak asi tušíte z minulého času, příběh nedopadl dobře. Pravdou je, že povahově jsme se moc nepotkali a přes oboustrannou snahu a nádherné společné zážitky jsme spolu hodně bojovali a já spoustě věcí nerozuměl. Žil jsem se svou partnerkou i její kočkou, proto ten název, který má naznačit, že příběh sice nedopadl dobře pro hlavní postavy příběhu (zatímco kočka se dobře měla), ale že ne všechno bylo špatné a prožili jsme spolu spoustu krásných dnů. A vím, že oběma nám tento vztah také hodně dal a nebyl to jen kus promarněného života… V knize neuvidíte žádné extra zahraniční destinace, je o lásce, rodině, přátelství a naší krásné vlasti. Prostě o životě.
Každodenní život roku 2020, jak jsme ho žili v Kalifornii, Česku, a na chvíli také v Utahu a Arizoně. Rok částečně poznamenaný pandemií, rok rodiny stmelující a rozvádějící, rok, kdy ztráty i nálezy se mohou zdát znásobené nezvyklou situací izolace v soukromí našich domovů i nedostatkem soukromí. Rok plný podivuhodností..rok, kdy je třeba se zaměřit na všechny ty drobné krásy a nejdůležitější hodnoty, jako je láska a schopnost odpuštění, abychom zase a znovu pocítili vděčnost, že tu jsme.
Tatínkova fotokniha byla vyrobena s láskou pro mého tatínka k Vánocům. Zachytila jsem na ni zejména vzpomínky na dovolenou u moře a také vzpomínky na rodinné svatby a výlety s mamkou a mým přítelem. Tatínek byl u moře poprvé a mě se splnilo mé přání mu tuto dovolenou dopřát a tak jsme mu tuto dovolenou dali k narozeninám. Táta si hodně let přál k moři jet, bohužel nikdy jsme neměli dostatek financí, abychom jako rodina mohli někam vycestovat. Příště jsme řekli, že je na řadě mamka, kvůli covidu-19 cestování stále musíme odkládat, ale mým snem je ji splnit její přání a vzít ji též k moři. Takže doufám, že příští fotokniha bude: "Maminčina první fotokniha".